Ve společnosti koluje jisté stigma dlužníků – všichni si představí dlužníka jako nějakého povislého chlápka nebo životem zklamanou ženu, která prosí někde na úřadě o pár korun navíc na dítě, zároveň kouří a pije, jen co hrdlo ráčí. Samozřejmě, že takových dlužníků najdete taky pár, valná většina jsou ale normální lidé, kteří se zkrátka ocitli v situaci, kdy potřebují nějakou velkou investici či velký obnos peněz na realizaci jejich snů.
Je pravda, že starší generace si půjčuje daleko méně než ta mladší. Koneckonců, pro starší generaci je to zkrátka něco, s čím nejsou úplně sžití. Za minulého režimu nebyly tak rozšířené finanční služby, jako tomu je nyní. Tato nevědomost je jistým způsobem také záchrana. Ovšem vědomí společnosti se mnohem více posunulo ke konzumnímu spotřebnímu typu, kdy je půjčování takřka nutnou záležitostí kvůli vysokým cenám na trhu. Nebankovní hypotéky bez registru se tak stávají běžnou součástí našich životů, aniž bychom si to nějak zásadně uvědomovali.